Je možné evoluční teorii odhalit jako padělek?
Evoluční paradigma (paradigma = vůdčí světonázor) je založeno na ideologickém naturalismu. Tento není ani dokazatelný ani vyvratitelný, nýbrž je „věroučným“ předpokladem, na jehož základě mohou být vybrané otázky úspěšně zpracovávány. Naturalismus není vyvratitelný, protože vzniknou-li problémy s vysvětlením neočekávaných nálezů, vždy může být namítnuto, že toho je o přírodě známo ještě příliš málo, aby mohlo být definitivně vyloučeno čistě naturalistické vysvětlení. Objasnění hypotetických mechanismů (evoluce) se tím odsouvá do budoucnosti. Požadavek, aby bylo prokázáno, že naturalistické vysvětlení je principiálně nepravdivé, proto abychom mohli označit samotný naturalismus za nepravdivý, je na tom samém základě nesplnitelný. Nikdy nebude možné s konečnou platností dokázat neplatnost ideologického naturalismu.
Podobně vypadá též situace s tématem všeobecného evolučního paradigmatu. Tím je míněn základ, na kterém jsou vytvořeny evoluční hypotézy a následně sestaveny do teorií. „Evolučním paradigmatem“ je myšlena představa, že všechny živé formy mají svůj původ od jednoho nebo nanejvýše několika jednobuněčných předchůdců. Dále tento pojem, týkající se evolučních mechanismů, zahrnuje obecnou výpověď, že se evoluční proces uskutečnil výlučně přírodními procesy.
Tyto obecné výpovědi jakož i již zmíněný ideologický naturalismus není možné prakticky usvědčit z nepravdivosti. Také v tomto případě při výskytu problémů s hledáním vysvětlení nebo rozporech mezi daty a paradigmatem, může být vždy odkázáno na ještě neznámé fenomény či ještě neodhalené mechanismy evoluce, čímž se zabrání usvědčení z nepravdivosti. Jak se právě výše zmíněné používá v praxi, je popsáno v článku 
Evolutionsparadigma und Naturwissenschaft.
Důvod, proč nelze evoluční paradigma usvědčit z nepravdivosti, souvisí s tím, že formuluje jen velmi obecné výpovědi (podobně jako nauka o stvoření). To se sice mění tehdy, když jsou formulovány konkrétní hypotézy ohledně vývojových forem či mechanismů evolučních procesů. Čím konkrétněji jsou tyto hypotézy formulovány, tím lépe je můžeme prověřovat a případně prokázat jejich neplatnost. Tato jednotlivá odhalení neplatnosti hypotéz však neohrozí buď vůbec popř. jen částečně platnost základního paradigmatu. A to z toho důvodu, protože v rámci paradigmatu je možné formulovat rozdílné, velmi často i protichůdné jednotlivé evoluční hypotézy (řada příkladů je uvedena v článkuEvolutionsparadigma und Naturwissenschaft). Pokud se ukáže hypotéza jako nepravdivá, je okamžitě nahrazena jinou, která je i nadále ve shodě s paradigmatem. Podobně se postupuje i v rámci paradigmatu stvoření (viz Schöpfung und Wissenschaft).
Překlad: Pavel Böhm, 06.03.2007
Autor:
Prohlubující informace k tomuto tématu
Metodika historického výzkumu (Přehled)
Věda a světový názor (Přehled)
Evoluční paradigma a přírodní vědy (Přehled)
Další otázky k tomuto tématu
Je nauka o evoluci vědeckou teorií?
Byla evoluční teorie vědecky vyvrácena?
Může být evoluční teorie přírodovědecky dokázána?
Je možné, vyjdeme-li z existence stvoření, provádět vědecký výzkum s „otevřeným koncem"?
Je možné vyslovit v rámci nauky o stvoření konkrétní vyvratitelné hypotézy?
Vylučuje evoluce Boží existenci?
Věřili lidé ve středověku, že je země plochou plackou?
© 2007, http://www.genesisnet.info/dateien_cs/f71.php