Ein Artikel von www.genesisnet.info
 

Stvoření: Nauka o stvoření a vida

evoluce stvoření nauka o stvoření

Zájemce: Biblické základy nauky o stvoření

 

Obsah

V tomto článku jsou shrnuta některá základní stanoviska bible k tématu „stvoření“. Z toho jsou vyvozeny  obecné důsledky pro biblicky orientovanou rekonstrukci dějin života.

evoluce stvoření nauka o stvoření Biblická klíčová stanoviska ohledně stvoření

evoluce stvoření nauka o stvoření Co to znamená „stvoření“?

evoluce stvoření nauka o stvoření Biblická nauka o stvoření v biologii

evoluce stvoření nauka o stvoření Biblické učení o stvoření v jiných historických přírodních vědách

evoluce stvoření nauka o stvoření Přednost Svatého Písma

 
evoluce stvoření nauka o stvoření

Biblická klíčová stanoviska ohledně stvoření

 

Bible potvrzuje Boha jako suverénního Stvořitele, který uskutečnil stvoření na základě svého slova. (Genesis 1; Jan 1). Bůh je v celé bibli  popisován jako Stvořitel, který zasahuje do běhu věcí. K tomuto několik málo příkladů: ve zprávě o stvoření (Genesis 1) je Boží stvořitelské jednání popsáno tak, že věci jsou uskutečňovány skrze jeho příkazy:  „A Bůh řekl… “, načež následují příkazy, skrze které byla formována a naplněna Země. Stvoření skrze slovo se prolíná biblí až k poslední knize:  „Hoden jsi, náš Pane a Bože, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest.“ (Zjevení 4,11). Zde je zdůrazněno, že všechny věci existují skrze Boží vůli.          

Žalmy oslavují Boha jako Stvořitele; Žalm 148,5 je obzvláště výrazný: „Chvalte Hospodinovo jméno! Vždyť on přikázal, a bylo to stvořeno.“ Trpícímu Jobovi se Bůh představuje také jako Stvořitel: „Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi?“ (Jób 38,4). V prorocké knize Jeremiáš jsou mrtví, bezmocní a naivní bůžci konfrontování s Bohem jako Stvořitelem a s Boží silou, moudrostí a úsudkem. (Jeremiáš 10,1-12).

Také v evangeliích je Ježíš Kristus představován se stvořitelskou mocí.  Neboť je psáno, že léčivě obnovoval zničené, popř. nemocné orgnány  (např.:  kůži, končetiny, oči, uši). Na jeho prosbu uzdravuje Ježíš jednoho malomocného okamžitě skrze rozkazující slovo: „Chci, buď čist!“ (Marek 1,40-42). Ježíš dokonce křísí mrtvé; to musí být chápáno jako přímý stvořitelský čin  (srov. Genesis 2,7). Mrtvému Lazarovi přikázal:  „Lazare, pojď ven!“ (Jan 11,43), a mrtvý, na kterém již byl patrný rozklad, (Jan 11,39), vystupuje živý z hrobu. Ze smrti k životu, to je stvoření. Tak to je také při vskříšení. Bez nového stvoření  by nemohlo být ani zmrtvýchvstání těla (1. Korintským 15). V dopise ke Koloským je Ježíš Kristus představen jako střed původního stvoření: „Neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný“ (Koloským 1,16). Jako prostředník stvoření má Ježíš moc nad neživým stvořením; tak může přikazovat bouři a vlnám: „‘Mlč, uklidni se’ a vítr se utišil, a nastalo veliké ticho“ (Marek 4,39).

Ve Starém Zákoně je přesně shrnuto okamžité stvořitelské jednání Boží tak, jak to je nastíněno v první kapitole bible, například v Žalmu 33,9: „Co on řekl, to se stalo; jak přikázal, tak vše stojí“. A v Novém Zákoně v dopise k Židům: „Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného“ (Židům 11,3).

 
evoluce stvoření nauka o stvoření

Co to znamená „stvoření“?

 

Pod „stvořením“ se rozumí v Genesisnet – Židům 11,3 následující: 1. „způsobení bytí“ skrze příkaz, na základě vůle Boží (skrze slovo), 2. To viditelné („fenomény“ u Židům 11,3) nevzniklo ze sobě rovného. Tím stojí „stvoření" v biblickém smyslu ve výrazném kontrastu k naturalistickému chápání světa (k naturalismu viz  Věda a náhled na svět  g). Tento obecně pojatý obsah musí být konkretizován, aby mohl být vytvořen vztah k vědě.

Oproti tomu nemusí být  „bůh“  v rámci konsekventně naturalistického chápání světa nic jiného než nějaký mrtvý bůžek, který ani nepomáhá ani neškodí, a který nemůže suverénně zasahovat do dění věcí. Takový „bůh“ by byl pouhou karikaturou Stvořitele.

 
evoluce stvoření nauka o stvoření

Biblická nauka o stvoření v biologii

 

Biblická zpráva o stvoření dává výrazné stanovisko k uspořádání živočichů. „Stvoření skrze slovo“ je v Genesis 1 u živočichů konkretizováno skrze slovní spojení „každý podle svého druhu “. Tento druhový pojem sice není biblicky definován, přesto dává právě stereotypní opakování těchto 10 užitých slovních spojení na srozuměnou, že se jednalo o vymezené stvořitelské jednotky života. Více k tomuto je uvedeno v článku Biblické učení o stvoření a biologie základních typů. V rámci paradigmatu stvoření jsou tyto stvořitelské jednotky označeny jako základní typy. (srov. Dnešní základní typy). Existence hotových, vymezených základních typů je ale z biblického hlediska také nepřímo zdůvodněno tím, že evoluční vznik nepřichází z mnoha důvodů do úvahy.  Toto je zpracováno podrobně na jiném místě  ((Biblická prahistorie v Novém Zákoně   a Evoluční mechanizmy jako stvořitelská metoda?).

Viděno z biblického pohledu je dále důležité, že se dějiny života odehrávají v tisících let a ne ve stovkách miliónů. ((Krátký časový rámec pradějin: několik tisíc let). Zdůvodnění proto, že se při popisech v Genesis jedná o skutečné dějiny, je uvedeno v článku  Biblické pradějiny – skutečné dějiny .

I přesto, že se Bible nezmiňuje nijak zvlášť konkrétně o vzniku a dějinách života (nehledě na lidi), tak má uvedený obsah dalekosáhlé následky pro chápání původů v biologii: primární (stvořitelská) vymezenost základních typů a krátké dějiny Země stojí v bezprostředním protikladu k makroevolucionistickým teoriím. A především stojí v protikladu základní dějinné souvislosti popisované v bibli s evolučním chápáním původu života a zvláště lidí. (ARTIKEL 0.5.1.2 Biblické pradějiny v Novém Zákoně].)

 
evoluce stvoření nauka o stvoření

Biblické učení o stvoření v jiných historických přírodních vědách

 

Pro rekonstrukci dějin Země je z biblického hlediska zvláště významné, že dějiny života jsou spojeny s pádem člověka do hříchu a tím i celého lidstva. Tato souvislost je rozšířena v článkul Spojení historie Země s pádem člověka do hříchu. Četné geologické fenomény jsou spojeny s fosilními nálezy dávného života. Protože z biblického hlediska je historie života spojena s krátkou historií lidstva, vyplývá z toho také hledisko krátké historie Země. (srov. Krátký časový rámec pradějin: několik tisíc let.) Bezpochyby toto vede k vyprovokovaným otázkám, které si musí biblicky-pradějinná geologie klást. Podobně obtížně se představuje situace v biblicky orientované kosmologii.

 
evoluce stvoření nauka o stvoření

Přednost Svatého Písma

 

Pro biblicky orientovanou vědu platí – také vzhledem k enormním problémům –, že výroky Svatého Písma mají přednost před  empiricky zdůvodněnými teoriemi,  také i když tyto se zdají být podpořeny daty. Relevantní biblické texty o stvoření a o ostatních Božích činech nesmějí být přitom interpretovány z textově cizích instancí: ovlivněných ani evolucionisticky ani kreacionisticky. Biblické texty musejí nejprve mluvit samy za sebe, bez toho aby se hned braly do úvahy přírodní processy (tak dobře, pokud to jen jde). Teprve ve druhém kroku se pak  pokládá otázka určení poměru mezi obsahem biblické zprávy, jak vyplývá z textu, a mezi současnými znalostmi v přírodovědeckých disciplínách.

 
evoluce stvoření nauka o stvoření


Překlad: Pavel Böhm, 24.02.2008


Autor: Reinhard Junker

 
© 2008